Úloha MMS™

V době narůstající odolnosti bakterií na antibiotika jsou nanočástice stříbra jednou z nemnohých a účinných alternativních metod boje proti patogenům. MMS™ (Micronized Metallic Silver) představuje patentovanou technologii využívající vlastností iontů stříbra k bezpečnému použití ve spojení s kyselinou hyaluronovou (HA) při léčbě chronických zánětlivých změn vznikajících a přetrvávajících kvůli bakteriální infekci. Z vědeckého hlediska jsou ionty stříbra mnohostranně účinné, tři z nich však plní zvláštní úlohy, jejichž prospěšnost byla využita při vývoji přípravku GAF™.

1. Blokování specifických bílkovin, tzv. kritických enzymů

Interakce iontů stříbra s povrchem bakteriální buňky vede k denaturaci bílkovin a k inaktivaci četných enzymů odpovídajících za její životní funkce. Způsobuje to, mimo jiné, deaktivaci činnosti oxidačních enzymů, které jsou součástí dýchacího řetězcea odpovídají za získávání energie pro buňku. V odpovědi na to dochází v nitru bakterie k zesílené tvorbě volných radikálů, které způsobují dodatečná poškození buňky. Kladně nabité ionty Ag+ váží také s thiolovými skupinami (-SH) bílkovin, což vede k jejich denaturaci a ztrátě patřičné prostorové struktury, potřebné ke správnému fungování. Všechno to vede k zániku životních funkcí mikroorganismu, což v důsledku vede k jeho smrti.

2. Pronikání buněčnou stěnou mikroorganizmů

Ionty stříbra pronikají vnějšími plášti bakterií, navazují se na fosfolipidovou vrstvu cytoplazmatické membrány. Interakce vede k akumulaci stříbra ve stěně buňky, a v důsledku toho v nich vznikají „díry”. Změny v  morfologii vnějších obalů bakteriální buňky vedou k jejich destabilizaci a nárůstu propustnosti, což je spojeno s nekontrolovaným přesunem iontů a odlivem metabolitů do prostředí. Chybějící základní energetický substrát vede k buněčné smrti.

Ionty Ag⁺ reagují také s thiolovými skupinami (-SH) bílkovin, což vede k jejich denaturaci a ztrátě pravidelné prostorové struktury, potřebné ke správnému fungování. Všechno to vede k zániku životních funkcí mikroorganismu, což v důsledku vede k jeho smrti.

3. Znemožnění růstu a rozmnožování bakterií a plísní

Jinými biologicky důležitými buněčnými strukturami, jejichž funkce je působením Ag+ narušena, jsou  ribozomy. Je narušen proces translace, v důsledku toho je blokován vznik buněčných bílkovin a dochází zastavení růstu buňky. Bylo také prokázáno, že Ag+ se vzájemně ovlivňuje s dusíkatými bázemi DNA, v důsledku čehož dochází ke vzniku kondenzované formy nukleové kyseliny. Protože pouze ve stavu jejího rozvolnění může docházet k množení genetického materiálu, je zabrzděn růst a dělení buňky, a tím také její rozmnožování.