Jedná se o abnormální spojení mezi konečníkem a kůží, které vzniká nejčastěji v důsledku chronické infekce. Píštěl má většinou dvě ústí: vnitřní v konečníku v oblasti svěrače nebo nad ním a vnější – to se obyčejně nachází v kůži blízko řitního otvoru. Píštěl může mít někdy jen vnější ústí.

U 90 % nemocných vzniká anální nebo periproktální píštěl z neznámých důvodů. U více než 30 % pacientů s periproktální hlízou (abscesem), vzniklou také z nespecifikovaných důvodů, dojde k vytvoření píštěle.

V ostatních případech jsou periproktální píštěle spojeny s určitými chorobami:

– Pooperační a poúrazové píštěle – 3 %
– Píštěle vzniklé v důsledku existence anální fisury – 3 %
– Píštěle doprovázející zánětlivá onemocnění střev – 3 %
– Tuberkulóza
– Nádory řitního otvoru a konečníku, plísně, pohlavní choroby, radioterapie a leukémie mohou také zapříčinit vznik periproktálních píštělí.

Příznakem existence píštěle bývá znečištěné prádlo při absenci povědomí o úniku stolice konečníkem. Skvrny jsou vytvářeny hnisem a/nebo stolicí. Píštěl bývá provázena mokváním, svěděním a při bloku odchodu obsahu píštěle občas i bolestmi v oblasti konečníku (až u 2/3 případů). Zevní ústí píštěle může otékat (u ¼ pacientů) a u 1/10 pacientů lze pozorovat krvácení. Asi 1/3 pacientů udává nespecifické pocity tlaku nebo plnosti v konečníku.

– Bolest při defekaci (obvykle značně menší než v případě análních fisur)
– Exsudativní a zánětlivé změny
– Svědění kůže okolí řitního otvoru

Jedná se o onemocnění, u něhož konzervativní léčba nemívá vysokou účinnost. K vyléčení vede spíše radikální, chirurgický postup, který spočívá v otevření píštěle (jednorázovým proříznutím skalpelem, nebo několik týdnů trvajícím prořezáváním stěny píštěle postupně utahovanou ligaturou) v celé její délce a následném hojení rány. Při tomto doléčování rány se velmi dobře uplatňuje GAF™.